Ken Red Nose Jednička
29.01. 1998 - 25.09. 2005
CMKU/SH/7160/98
DKK: ?
Na stránkách chovatelské stanice je uvedeno HD 0/0
Keník k nám přišel 10. 5. 1998 bez vyšetření a nikdy na rtg nebyl.
Matka: Barbie Jednička ( Anja Ohaso CS x Des-Mar´s Sunny)
Otec: George Jednička ( Anja Ohaso CS x Fair Banks z Lodice CS)
Zde naleznete Průkaz Původu Keníka
http://pawvillage.com/pedigree/pedigree.asp?ID=0SOKUS6J02
CMKU/SH/7160/98
DKK: ?
Na stránkách chovatelské stanice je uvedeno HD 0/0
Keník k nám přišel 10. 5. 1998 bez vyšetření a nikdy na rtg nebyl.
Matka: Barbie Jednička ( Anja Ohaso CS x Des-Mar´s Sunny)
Otec: George Jednička ( Anja Ohaso CS x Fair Banks z Lodice CS)
Zde naleznete Průkaz Původu Keníka
http://pawvillage.com/pedigree/pedigree.asp?ID=0SOKUS6J02
Keník byl úžasný pes a myslím, že to byl právě on, kterého má člověk štěstí mít jen jednou za život. Jedna věc mě, ale moc mrzí a to ta, že nás opustil velmi brzo a nečekaně v 7 letech.
Keník to byl pan Pes. Byl pro mě nejlepším na světě a tak i navždy zůstane. Povahově byl vyrovnaný, se psy vycházel velmi dobře, byl inteligentní až spíše vyčůraný. Povely i přes to jak byl tvrdohlavý celkem dobře zvládal, ale bohužel se nám nepodařilo přivolání, takže chodil na vodítku a aby se proběhl, tak na 20 metrovém laně. Nechali jsme si vyrobit koloběžku a podnikali jsme spolu projíždky, které měl moc rád. Ken miloval strašně moc vodu, plavání a vše s vodou spojené. Takže prázdniny jsme trávili na chatě u Orlické přehrady, kde si získal přízeň rybářů a ty mu nosili vždy několik ryb, co ulovili. A nejvíce měl jako každý seveřan rád hory. Ze sněhu se mu moc domu nechtělo, ale když už šel, tak si lehl ke kamnům a spinkal.
Přes den bydlel na zahradě, kde měl svou kotec, také chodil na procházky. Jakmile uslyšel znělku televizních zpráv na nově tak věděl, že jde domu a dal to najevo tim, že začal vít. Doma večer dostal pribiňáčka a spokojený si chodil kousat kostičku nebo se šel pomazlit. Chodili jsme na večerní procházku s jeho psí kamarádkou jezevčicí Deniskou. Když šla mamka spát, tak jí chodil doprovodit do postele a spal v ložnici s rodiči, jeho místečko bylo pod postelí nebo na posteli u nohou. Ráno se těšil vždy na zahrádku.
Když byl ještě mladý udělala se mu nějaká boule na tváři ... s tím si zažil moc trápení. Šel na operaci a upřímně, ten veterinář byl nějakej dement, takle zmršeně zašitou tvář jsem v životě neviděla. Na veterině z nás spíše tahali peníze a Keníkovi se rána vůbec nehojila, tak jednou rodiče řekli, že takhle mladého psa nebudou trápit a ať ho radši uspí a najednou světe div se, veterinář nám dal homeopatika a Keník byl do týdne v pořádku. Doufali jsme, že to neni nic vážného a že se to nebude opakovat.
Roky plynuly a my jsme si plně užívali života...
Až jednou večer Keník začal být divný. Nechtěl jít večer ven a když už jsme ho přemluvili, vyšel před barák a tam skoro 5 minut stál, jako fenka a čůral. Bylo nám to hodně divný, doma řikali, že je možná unavený nebo ... V tu chvíli jsem cítila, že to asi bude hodně špatné. Ráno jsme vstali, Keník byl celou noc potichu, pomalinku vstal a mi ho ihned naložili a jeli hledat veterinu, kde mají otevřeno. Chudáček vypadal hrozivě. Seděla jsem s ním vzadu v autě, jeho hlavu jsem měla na klíně. Celou dobu jsem mu řikala, že to bude zase dobrý. Mysleli jsme si, že to bude něco s ledvinami, ale... Konečně jsme našli veterinu, kde nás vzali. Čekali jsme v čekárně naši mě nechtěli vzít do ordinace, tak jsem čekala venku. To čekání bylo velmi dlouhé a já si začala myslet, že se asi něco strašného stane, ale pořád malinkatou naději jsem v sobě měla. Když náhle vešel do dveří táta a brečel došlo mi, že se asi stala ta nejhorší věc, řekl ať jdu dovnitř. Řekl jen "on umírá". V ten okamžik se mi zhroutil celý svět! Já se jen ptala, PROČ? Začali mi všichni řikat, že už není žádná šance na uzdravení. Měl nádor na slezině, který mu prasknul a on vykrvácel do břicha.
Ještě teď ho vidím, jak leží oddaně na stole, s oholeným bříškem. Jeho oči vypadaly, jak když říkají odpusť nadešel čas, a poprvé se mi zdálo, jak kdyby plakal. Já se v tu chvíli zroutila a to uplně. Řekli ať se s nim rozloučim a jdu pryč. On jen zavrtěl lehce ocasem na rozloučenou, ležel uplně v klidu asi věděl, že tím se mu uleví. Jediný, co jsem mu řekla bylo, miluju tě a odpust mi to ... a pak mě odvedli. Na jeho poslední cestě jsem nemohla být. Moc mě to mrzí!! Zůstala tam s nim pouze mamka. Nikdo z nás to doma nevydržel, všichni jsme si pobrečeli, neboť zemřel člen rodiny a nikdo z nás na takovou velkou ránu nebyl připraven. Také nás mrzí, že jeho tělo jsme nemohli odvézt a pohřbít.
Keníček je nyní už jen v našich srdcích a krásných vzpomínkách.
Až jednou večer Keník začal být divný. Nechtěl jít večer ven a když už jsme ho přemluvili, vyšel před barák a tam skoro 5 minut stál, jako fenka a čůral. Bylo nám to hodně divný, doma řikali, že je možná unavený nebo ... V tu chvíli jsem cítila, že to asi bude hodně špatné. Ráno jsme vstali, Keník byl celou noc potichu, pomalinku vstal a mi ho ihned naložili a jeli hledat veterinu, kde mají otevřeno. Chudáček vypadal hrozivě. Seděla jsem s ním vzadu v autě, jeho hlavu jsem měla na klíně. Celou dobu jsem mu řikala, že to bude zase dobrý. Mysleli jsme si, že to bude něco s ledvinami, ale... Konečně jsme našli veterinu, kde nás vzali. Čekali jsme v čekárně naši mě nechtěli vzít do ordinace, tak jsem čekala venku. To čekání bylo velmi dlouhé a já si začala myslet, že se asi něco strašného stane, ale pořád malinkatou naději jsem v sobě měla. Když náhle vešel do dveří táta a brečel došlo mi, že se asi stala ta nejhorší věc, řekl ať jdu dovnitř. Řekl jen "on umírá". V ten okamžik se mi zhroutil celý svět! Já se jen ptala, PROČ? Začali mi všichni řikat, že už není žádná šance na uzdravení. Měl nádor na slezině, který mu prasknul a on vykrvácel do břicha.
Ještě teď ho vidím, jak leží oddaně na stole, s oholeným bříškem. Jeho oči vypadaly, jak když říkají odpusť nadešel čas, a poprvé se mi zdálo, jak kdyby plakal. Já se v tu chvíli zroutila a to uplně. Řekli ať se s nim rozloučim a jdu pryč. On jen zavrtěl lehce ocasem na rozloučenou, ležel uplně v klidu asi věděl, že tím se mu uleví. Jediný, co jsem mu řekla bylo, miluju tě a odpust mi to ... a pak mě odvedli. Na jeho poslední cestě jsem nemohla být. Moc mě to mrzí!! Zůstala tam s nim pouze mamka. Nikdo z nás to doma nevydržel, všichni jsme si pobrečeli, neboť zemřel člen rodiny a nikdo z nás na takovou velkou ránu nebyl připraven. Také nás mrzí, že jeho tělo jsme nemohli odvézt a pohřbít.
Keníček je nyní už jen v našich srdcích a krásných vzpomínkách.
Keníku, měli jsme Tě všichni moc rádi a chybíš nám ... snad teď se máš lépe a nic tě tam za duhovým mostem netrápí.
I teď po těch letech mi moc chybí a dala bych cokoliv za to, aby tu byl zase s náma. Těšim se, až se spolu zase setkáme.
Haskouni se stali mojí srdeční záležitostí. Už nyní máme vybranou podle mě nejúžasnější chovatelskou stanici, chovatelka je báječná a má krásná a šikovná psiska... Takže až se narodí nějaký hnědý pejsek po hlavě do toho skočim a jednoho medvídka přivedu domu :-)
I teď po těch letech mi moc chybí a dala bych cokoliv za to, aby tu byl zase s náma. Těšim se, až se spolu zase setkáme.
Haskouni se stali mojí srdeční záležitostí. Už nyní máme vybranou podle mě nejúžasnější chovatelskou stanici, chovatelka je báječná a má krásná a šikovná psiska... Takže až se narodí nějaký hnědý pejsek po hlavě do toho skočim a jednoho medvídka přivedu domu :-)